Kteří pacienti mohou z této strategie profitovat?
Kombinace alergenové imunoterapie (AIT) a biologické léčby představuje perspektivní přístup zejména u pacientů s těžkými alergickými onemocněními nebo zvýšeným rizikem systémových reakcí během imunoterapie. Biologika mohou zlepšit toleranci AIT, usnadnit dosažení udržovací dávky a v některých indikacích také zvýšit účinnost léčby. Přehledový článek autorek Turkalj a Banić publikovaný v září 2026 v časopise Journal of Clinical Medicine shrnuje současné důkazy o této kombinované strategii a vymezuje skupiny pacientů, u nichž může být její využití přínosné.
Dva komplementární mechanismy v léčbě alergického zánětu
AIT zůstává jedinou etiologickou léčbou IgE-mediovaných alergických onemocnění, která prostřednictvím navození imunologické tolerance ovlivňuje přirozený průběh onemocnění. Její účinek zahrnuje aktivaci regulačních T-lymfocytů, zvýšenou produkci IL-10 a TGF-β, potlačení Th2 odpovědi a tvorbu alergen-specifických IgG4 protilátek.
Biologická léčba naproti tomu cíleně zasahuje do jednotlivých mechanismů alergického zánětu. Omalizumab neutralizuje volné IgE a omezuje aktivaci mastocytů a bazofilů, zatímco dupilumab blokádou receptoru IL-4Rα inhibuje signalizaci IL-4 a IL-13. Další zkoumané možnosti zahrnují například tezepelumab, který inhibuje TSLP, nebo léčiva cílená proti IL-33.
Kombinace obou přístupů tak může propojit dlouhodobý imunomodulační účinek AIT s rychlejším potlačením alergické reaktivity. Jejím hlavním přínosem je potenciální zvýšení bezpečnosti imunoterapie, zejména během úvodní fáze navyšování dávek.
Těžké alergické astma: Biologická léčba může otevřít cestu k AIT
Nedostatečně kontrolované astma představuje významnou kontraindikaci zahájení AIT vzhledem ke zvýšenému riziku závažných systémových reakcí. U vybraných pacientů však může předléčení omalizumabem umožnit dosažení kontroly astmatu a následné bezpečnější zahájení imunoterapie.
Klinické studie prokázaly, že kombinace omalizumabu a subkutánní imunoterapie (SCIT) snižuje výskyt systémových nežádoucích reakcí a zvyšuje podíl pacientů, kteří dosáhnou cílové udržovací dávky alergenu. U dětí s těžkým alergickým astmatem bylo navíc popsáno zlepšení kontroly onemocnění, plicních funkcí a kvality života, v některých studiích také snížení potřeby kortikosteroidů.
Dostupné důkazy podporují využití této strategie především u pacientů, u nichž je AIT jinak indikována, ale nedostatečná kontrola astmatu brání jejímu bezpečnému podávání. Biologická léčba zde nepředstavuje náhradu AIT, ale potenciální prostředek k vytvoření podmínek pro její realizaci. Důkazy o dlouhodobém dodatečném přínosu kombinace však zůstávají omezené.
Alergická rinitida: Biologická léčba zlepšuje toleranci AIT, zvýšení účinnosti však není jednoznačné
U alergické rinitidy byly hodnoceny především kombinace AIT s omalizumabem a dupilumabem. Studie s omalizumabem prokázaly snížení symptomové zátěže i potřeby záchranné medikace. U pacientů podstupujících zrychlenou imunoterapii pylem ambrozie vedlo předléčení omalizumabem dokonce k pětinásobnému snížení rizika anafylaxe související se zrychleným protokolem.
Výsledky studií s dupilumabem jsou méně jednoznačné. Jeho kombinace se SCIT u pacientů alergických na pyly trav zlepšila toleranci navyšování dávek, snížila potřebu záchranného podání adrenalinu a zvýšila podíl pacientů, kteří dosáhli udržovací dávky. Nebylo však prokázáno významné dodatečné snížení nazálních symptomů oproti samotné SCIT.
Rutinní kombinace biologické léčby a AIT proto u alergické rinitidy zatím nemá dostatečnou oporu v důkazech. Její využití lze zvažovat individuálně, zejména u pacientů s významnými nežádoucími reakcemi během SCIT nebo s komorbidním onemocněním typu 2, pro které je biologická léčba samostatně indikována.
Potravinová alergie: Omalizumab usnadňuje orální imunoterapii
Orální imunoterapie (OIT) umožňuje zvýšit práh reaktivity na potravinové alergeny, současně je však spojena s rizikem alergických reakcí včetně anafylaxe, zejména během navyšování dávek. Kombinace s biologickou léčbou proto představuje zajímavou možnost především u vysoce rizikových pacientů.
Nejvíce důkazů je k dispozici pro omalizumab. Studie u pacientů s alergií na arašídy, kravské mléko či vejce ukazují, že jeho přidání k OIT může usnadnit desenzibilizaci, umožnit rychlejší navyšování dávek a snížit výskyt nežádoucích reakcí.
V randomizované studii u dětí s alergií na dvě až pět potravin vedla kombinace omalizumabu a OIT k vyšší toleranci až 2 g bílkoviny jednotlivých vyvolávajících potravin při nižším výskytu nežádoucích reakcí oproti samotné OIT.
Zkoumán je rovněž dupilumab. Ve studii fáze II u dětí s alergií na arašídy zvýšila jeho kombinace s OIT podíl pacientů, kteří úspěšně absolvovali potravinový expoziční test, avšak bez prokazatelného zlepšení bezpečnosti imunoterapie. Další klinický výzkum se zaměřuje na dupilumab u alergie na bílkovinu kravského mléka a na cílenou inhibici TSLP či IL-33.
Kombinovaná léčba se tak jeví jako perspektivní zejména u pacientů s nízkým reakčním prahem, vícečetnými potravinovými alergiemi nebo obtížnou tolerancí OIT. Její provádění vyžaduje zkušené specializované pracoviště.
Alergie na jed blanokřídlého hmyzu: Řešení pro pacienty s opakovanými systémovými reakcemi
Imunoterapie hmyzím jedem (VIT) představuje vysoce účinnou léčbu alergie na jed blanokřídlého hmyzu. U části pacientů však její průběh komplikují opakované systémové reakce, které mohou znemožnit dosažení potřebné udržovací dávky.
V těchto situacích může být přínosné přidání omalizumabu. Publikované kazuistiky a menší klinické soubory popisují úspěšné pokračování VIT u pacientů s opakovanou anafylaxí, včetně nemocných s mastocytózou nebo syndromem aktivace mastocytů. Příznivé výsledky byly zaznamenány při konvenčních i zrychlených imunoterapeutických protokolech.
Důkazy však zůstávají omezené a nejednotné. Popsány byly také případy, kdy omalizumab nezabránil závažným reakcím a dosažení tolerance se nezdařilo. Většina dostupných poznatků pochází z kazuistik, malých souborů a retrospektivních studií, nikoliv z rozsáhlých randomizovaných klinických hodnocení.
Omalizumab proto nelze považovat za rutinní součást VIT. Jeho podání lze individuálně zvážit u vysoce rizikových pacientů s opakovanými systémovými reakcemi navzdory úpravě imunoterapeutického protokolu, dávkování a premedikace.
Co zatím brání širšímu využití kombinované strategie?
Přestože dosavadní výsledky ukazují potenciál kombinované léčby, řada zásadních otázek zůstává nezodpovězena. Dosud nejsou jednoznačně stanoveny optimální dávkovací režimy ani délka podávání biologik v kombinaci s AIT. Chybějí také spolehlivá kritéria pro výběr pacientů, údaje o dlouhodobé bezpečnosti a dostatek důkazů o přetrvávání imunologické tolerance po ukončení biologické léčby.
Významným faktorem je rovněž ekonomická náročnost. Zatímco samotná AIT je v léčbě alergické rinitidy zpravidla považována za nákladově efektivní, přidání biologika náklady podstatně zvyšuje. Přímé farmakoekonomické studie hodnotící kombinovanou strategii jsou dosud omezené.
Závěr: Individualizovaná léčba především pro rizikové pacienty
Kombinace biologické léčby a AIT rozšiřuje terapeutické možnosti zejména u pacientů, u nichž závažnost alergického onemocnění nebo nežádoucí reakce komplikují zahájení či pokračování imunoterapie. Nejvíce klinických zkušeností je dostupných s omalizumabem, především u alergického astmatu a potravinové alergie.
Současné důkazy podporují selektivní, nikoliv rutinní využití této strategie. Její budoucí postavení v klinické praxi bude záviset na výsledcích dalších kontrolovaných studií, které umožní přesněji definovat vhodné pacienty, optimální léčebné režimy a dlouhodobý přínos kombinace biologik s AIT.
Zdroj:
Turkalj M, Banić I. Indications for Biological Treatment Combined with Allergen-Specific Immunotherapy: Who Is It Really Intended for? J Clin Med. 2026;15(18):7138. https://doi.org/10.3390/jcm15187138.
Obrázek: Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI (OpenAI, ChatGPT, 2026) na základě dané publikace.
