Alergenová imunoterapie (AIT) představuje jedinou zavedenou léčebnou metodu schopnou modifikovat průběh IgE-mediovaných alergických onemocnění a zajistit přetrvávající klinický přínos i po jejím ukončení. Přesto stále nedokážeme spolehlivě předpovědět, kteří pacienti budou z léčby nejvíce profitovat, objektivně posoudit její účinnost na individuální úrovni ani určit optimální okamžik jejího ukončení. Přehledový článek Moraise-Almeidy a spoluautorů publikovaný v roce 2026 v časopise Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology shrnuje současné poznatky o biomarkerech AIT a hodnotí jejich potenciál pro využití v klinické praxi.
Biologická odpověď ještě neznamená klinický úspěch
AIT vyvolává komplexní imunologické změny zahrnující tvorbu blokujících protilátek, aktivaci regulačních T- a B-lymfocytů, potlačení imunitní odpovědi typu 2 a snížení reaktivity efektorových buněk. Samotný průkaz těchto změn však nemusí znamenat, že pacient dosáhne klinicky významného zlepšení.
Autoři proto zdůrazňují potřebu rozlišovat tři základní skupiny biomarkerů. Prediktivní biomarkery by měly identifikovat pacienty s nejvyšší pravděpodobností příznivé odpovědi ještě před zahájením léčby nebo v její časné fázi. Monitorovací biomarkery by měly umožnit objektivně sledovat účinnost probíhající AIT a včas odhalit nedostatečnou odpověď. Třetí skupinu představují biomarkery dlouhodobé remise, které by mohly předpovědět přetrvávání klinického benefitu po ukončení léčby. Právě rozlišení mezi biologickou aktivitou a skutečným klinickým přínosem je zásadní pro interpretaci dosavadních výsledků.
Dokážeme předpovědět, kteří pacienti budou na AIT odpovídat?
Stanovení specifických IgE (sIgE) má zásadní význam při diagnostice alergie a výběru vhodného alergenu pro imunoterapii, jeho samostatná prediktivní hodnota je však omezená. Poměr specifických a celkových IgE (sIgE/tIgE) vykazuje slibnější asociace s léčebnou odpovědí, zejména u pacientů alergických na roztoče domácího prachu, dosud však nebyla stanovena univerzálně použitelná hraniční hodnota.
Molekulární alergologická diagnostika umožňuje přesnější charakterizaci senzibilizačního profilu a lepší výběr terapeutického alergenu. Ani identifikace relevantních molekulárních komponent však sama o sobě nezaručuje úspěšnost léčby.
Perspektivnější výsledky přináší kombinace několika imunologických parametrů. Studie Wanga a spoluautorů u pacientů podstupujících subkutánní imunoterapii (SCIT) roztočovými alergeny hodnotila prediktivní model zahrnující poměr sIgE/tIgE, poměr folikulárních regulačních T-lymfocytů (Tfr) a folikulárních pomocných T-lymfocytů typu 2 (Tfh2) a zastoupení CD23+ paměťových B-lymfocytů po izotypovém přesmyku. Model dosáhl AUC 0,899, přičemž srovnatelnou diskriminační schopnost si zachoval i v nezávislé validační kohortě (AUC 0,893).
Další studie prokázala, že kombinace vstupní klinické závažnosti onemocnění s časnými změnami IgE specifických pro Der f 1 a IgG4 specifických pro Der p 23 umožnila predikovat účinnost AIT po jednom roce s AUC 0,896.
Tyto výsledky podporují předpoklad, že predikce odpovědi bude pravděpodobně vyžadovat kombinaci klinických a imunologických ukazatelů. Jejich využití v běžné praxi však zatím vyžaduje další validaci.
IgG4: Důležitější než koncentrace může být funkční aktivita
Zvýšení koncentrace alergenově specifických IgG4 patří mezi nejlépe reprodukovatelné imunologické účinky AIT. Tyto protilátky mohou soutěžit s IgE o vazbu alergenu a omezovat následnou aktivaci IgE-dependentních mechanismů. Samotná koncentrace IgG4 však s klinickou účinností koreluje nekonzistentně.
Rozhodující totiž nemusí být množství protilátek, ale jejich funkční vlastnosti, zejména afinita, epitopová specificita a schopnost inhibovat vazbu alergenu na IgE.
Perspektivní jsou proto funkční testy hodnotící inhibici IgE-zprostředkované vazby alergenu. Studie prokázaly, že blokující aktivita protilátek může přetrvávat i po ukončení AIT, přestože koncentrace alergenově specifických IgG klesají. Funkční vlastnosti protilátek tak mohou lépe odrážet biologicky významné účinky léčby než jejich samotné množství.
Test aktivace bazofilů jako perspektivní monitorovací nástroj
Test aktivace bazofilů (BAT) hodnotí reaktivitu a senzitivitu bazofilů po stimulaci alergenem, a poskytuje tak funkční obraz IgE-dependentní efektorové odpovědi. Úspěšná AIT může vést ke snížení obou parametrů. U pacientů po SCIT pylovými alergeny trav bylo potlačení alergenově specifické bazofilní odpovědi prokázáno ještě 1–2 roky po ukončení léčby.
BAT proto představuje slibný biomarker pro monitorování AIT. Jeho širšímu klinickému využití však brání metodická variabilita, nedostatečná standardizace a absence validovaných rozhodovacích prahů. Zatím jej proto nelze považovat za ověřený náhradní ukazatel klinické účinnosti.
Lokální imunologická odpověď může mít větší vypovídající hodnotu než sérové parametry
Většina biomarkerových studií využívá periferní krev, systémové hodnoty však nemusí dostatečně odrážet imunologické procesy probíhající ve sliznicích cílových orgánů.
U pacientů podstupujících SCIT roztočovými alergeny vykazoval poměr sIgE/tIgE v nazálním sekretu lepší schopnost rozlišovat léčebnou odpověď než odpovídající sérové parametry. Jiná studie prokázala, že imunoterapie pylovými alergeny trav indukovala lokální i systémové blokující protilátky, jejichž inhibiční aktivita korelovala s dávkou alergenu tolerovanou při nazálním provokačním testu.
Tyto poznatky naznačují, že biomarkery získané přímo z cílových tkání nebo sekretů mohou poskytovat klinicky relevantní informace nad rámec systémových měření. Jejich význam však musí potvrdit další prospektivní studie.
Buněčné biomarkery: Slibné výsledky, ale obtížné klinické využití
Regulační T-lymfocyty (Treg) potlačují alergenově specifickou odpověď typu 2 mimo jiné prostřednictvím IL-10 a TGF-β. Regulační B-lymfocyty (Breg) přispívají k produkci IL-10 a regulaci protilátkové odpovědi. Významnou úlohu mají rovněž folikulární T-lymfocyty a paměťové B-buňky.
Novější studie u pacientů léčených SCIT roztočovými alergeny prokázala časný pokles cirkulujících paměťových B-lymfocytů typu 2, který byl výraznější u následných respondérů než u nonrespondérů. Buněčné biomarkery tak mohou přinášet informace o rozvoji léčebné odpovědi, jejich praktické využití však omezuje náročná fenotypizace, nízká četnost některých buněčných populací a nedostatečná standardizace vyšetřovacích metod.
Kdy lze AIT bezpečně ukončit? Největší dosud nevyřešená otázka
Jednou z nejdůležitějších nezodpovězených otázek zůstává, zda lze na základě imunologických parametrů předpovědět přetrvávání klinického benefitu po ukončení AIT. Současná doporučení týkající se délky léčby vycházejí převážně z populačních dat a neumožňují spolehlivě posoudit individuální dosažení trvalé modifikace onemocnění.
Některé studie prokazují dlouhodobé přetrvávání funkční blokující aktivity protilátek či snížené bazofilní reaktivity po ukončení léčby. Zajímavé výsledky přinesla také studie pacientů, kteří absolvovali AIT pylovými alergeny břízy před 3–12 lety. Jednorázová posilovací injekce u nich vyvolala rychlou odpověď alergenově specifických paměťových B-lymfocytů doprovázenou zvýšením blokující aktivity IgG/IgG4.
Přetrvávající imunologická paměť však není automaticky důkazem dlouhodobé klinické remise. V současnosti neexistuje validovaný biomarker, na jehož základě by bylo možné individuálně rozhodnout o bezpečném ukončení AIT.
Budoucnost: Kombinované biomarkerové profily a multiomické přístupy
Současný výzkum se posouvá od jednotlivých biomarkerů ke kombinovaným imunologickým profilům, které integrují klinický fenotyp, molekulární senzibilizaci, funkční parametry protilátek a efektorových buněk i údaje získané multiomickými metodami.
Význam tohoto přístupu ilustruje studie imunoterapie hmyzím jedem, která pomocí vysokodimenzionálního buněčného a molekulárního profilování identifikovala biologické změny již během prvních hodin léčby.
Autoři přehledu však upozorňují, že rostoucí množství biologických dat nemusí automaticky znamenat lepší predikci. Pro klinickou praxi bude rozhodující identifikovat co nejmenší, reprodukovatelnou kombinaci parametrů, která poskytne významnou přidanou hodnotu oproti běžně dostupným klinickým informacím.
Závěr: Od imunologických změn ke skutečně klinicky využitelným biomarkerům
Výzkum biomarkerů AIT významně pokročil v objasnění mechanismů imunologické tolerance a identifikaci parametrů spojených s léčebnou odpovědí. Největší potenciál vykazují funkční ukazatele, zejména blokující aktivita protilátek a bazofilní reaktivita, spolu s kombinovanými imunologickými profily.
Přesto dosud nemáme žádný dostatečně validovaný biomarker ani biomarkerový profil, který by umožňoval rutinně předpovídat individuální úspěšnost AIT, řídit léčbu nebo rozhodovat o jejím ukončení.
Dalším zásadním krokem proto nebude pouze objevování nových biomarkerů, ale především prospektivní validace jejich kombinací a průkaz skutečného přínosu pro klinické rozhodování. Právě propojení klinického fenotypu, molekulární diagnostiky a funkčních imunologických parametrů může v budoucnu otevřít cestu k precizní, individualizované alergenové imunoterapii.
Zdroj:
Morais-Almeida M, Fidalgo Dourado C, Ansotegui IJ. Biomarkers for successful allergen immunotherapy: are we there yet? Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology. 2026. doi:10.1097/ACI.0000000000001198.
Obrázek: Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI (OpenAI, ChatGPT, 2026) na základě dané publikace.
