Alergická rýma a astma patří mezi nejčastější chronická zánětlivá onemocnění a jejich výskyt celosvětově roste. Farmakoterapie zaměřená na jejich léčbu sice tlumí symptomy, ale nedokáže onemocnění vyléčit. Jedinou kauzální terapií, která dokáže zasáhnout do imunopatogeneze alergie, zůstává alergenová imunoterapie (AIT). Přesto dodnes postrádáme spolehlivý biomarker, který by přesně odrážel terapeutický přínos AIT a umožnil včas identifikovat pacienty, kteří z ní budou nejvíce profitovat.
Biomarkery eozinofilního zánětu
Eosinofilní zánět je jedním z hlavních znaků alergických onemocnění, včetně astmatu, alergické rýmy i atopické dermatitidy. V posledních letech se ukazuje, že jeho potlačení je jedním z klíčových mechanismů, jakými alergenová imunoterapie (AIT) přináší dlouhodobé klinické zlepšení. Mnoho studií potvrdilo, že AIT snižuje počet i aktivitu eozinofilů – buď přímo, nebo prostřednictvím modulace Th2 zánětlivé odpovědi. Při léčbě dochází k poklesu hladin cytokinů IL-4, IL-5 a IL-13 i chemokinu eotaxinu, který řídí migraci eozinofilů do tkání. Zlepšuje se klinický obraz i bronchiální hyperreaktivita, což podtrhuje význam sledování eosinofilní aktivity jako ukazatele účinnosti léčby.
Samotné počty eozinofilů ale často neodrážejí jejich funkční aktivitu.
Pozornost se proto obrací k jejich granulovým proteinům, především k eozinofilovému kationickému proteinu (ECP) a eozinofilovému neurotoxinu (EDN).
EDN je stabilní, snadno měřitelný v různých biologických materiálech a jeho hladiny spolehlivě korelují se závažností alergického zánětu. Z těchto důvodů se jeví jako mimořádně perspektivní biomarker pro sledování účinku AIT, přestože dosud nebyl ve studiích dostatečně testován.
Další potencionálně využitelné biomarkery
Kromě eosinofilních proteinů přitahují pozornost i další ukazatele imunitní odpovědi.
Poměr specifického IgE k celkovému IgE (tzv. IgE ratio) byl opakovaně identifikován jako možný prediktor úspěšnosti AIT s vysokou senzitivitou a specificitou. Stejně tak se jako slibné biomarkery jeví Th2 cytokiny, především IL-4, jehož vyšší výchozí hladiny byly spojeny s lepší klinickou odpovědí na subkutánní imunoterapii. Zajímavý je i eotaxin (CCL11), klíčový mediátor migrace eosinofilů. Jeho hladiny klesají u pacientů, kteří na AIT dobře reagují, což potvrzuje jeho roli v regulaci eosinofilního zánětu.
Tyto biomarkery společně reflektují rovnováhu mezi Th1 a Th2 odpovědí, která je podstatou imunologických změn během léčby AIT. Jejich využití může pomoci individualizovat léčbu, zlepšit predikci odpovědi a umožnit cílenější výběr pacientů.
Cesta k personalizované imunoterapii
AIT je zatím jedinou léčbou alergických onemocnění, která dokáže měnit samotnou podstatu imunologické reakce. Aby však mohla být skutečně personalizovaná, je třeba mít k dispozici spolehlivé, snadno měřitelné a validované biomarkery, které umožní hodnotit nejen přítomnost, ale i aktivitu zánětlivých procesů.
Proto by využití EDN jakožto indikátoru průběhu alergického onemocnění EDN by mohlo zásadně zlepšit diagnostiku i monitorování účinnosti AIT a umožnit cílenější léčbu s dlouhodobým efektem.
Budoucnost alergenové imunoterapie tak směřuje k precizní medicíně, kde biomarkery – především eozinofilní – povedou lékaře k lepšímu výběru pacientů,
optimálnímu načasování terapie a efektivnímu sledování jejího průběhu.
Zdroj: KIM, Chang-Keun, et al. Biomarkers in allergen immunotherapy: Focus on eosinophilic inflammation. Asia Pacific Allergy, 2024, 14.1: 32-38.
Foto: Pixabay.com
