Komunikace lékaře s pacientem je základním kamenem a zároveň i prostředkem léčby. Výrazně ovlivňuje dosažené výsledky, úspěšnost léčby i spokojenost pacienta. Komunikace probíhá v různých rovinách a není limitována pouze slovy. Uplatňuje se řada smyslů a není vhodné se omezit jen na sluch.
Správná komunikace nejen výrazně snižuje riziko konfliktu a žalob, ale zásadně ovlivňuje celkovou spokojenost a adherenci pacienta, a v důsledku toho i úspěch diagnostiky a léčby. Na co se tedy v komunikaci s pacientem zaměřit?
Verbální komunikace
Každá komunikace by měla začít pozdravem. Samozřejmostí je dívat se na zdravenou osobu. Je vhodné se při příchodu pacienta postavit, jelikož jde o nejjednodušší projev úcty k druhému. Častou chybou lékařů je, že pacientovi nedávají dostatek prostoru. Nikdy se nesmí lékařské vyšetření „smrsknout“ na otázky typu ano/ne. Přílišné přerušování pacienta vede jen k jeho uzavření. Tím se zbytečně ztratí cenné indicie, které mohou být zcela klíčové ke správnému zhodnocení zdravotního stavu pacienta nebo alespoň mohou navést k dalším cíleným otázkám. Pacient vždy ocení, když jej lékař poslouchá. Snadno tohoto dojmu lze docílit, pokud je poskytnuta pacientovi zpětná vazba na něco, co řekl.
Často v ordinaci mohou nastat situace, kdy je nezbytné, abychom pacientovi kromě rad v rámci specializace lékaře poskytli i psychickou podporu. Zvládnout takovou situaci vyžaduje notnou dávku empatie. Empatie však hraje velmi důležitou a významnou roli i v ovlivnění výsledku a efektu běžné léčby. Další zásadou správné komunikace je použití přiměřeného jazyka s ohledem na schopnost porozumění pacienta a míry odbornosti.
Verbální komunikace by nikdy neměla být v rozporu s nonverbální složkou. I v tomto případě nonverbální komunikace hraje prim a dovede potlačit slovně předávanou informaci.
Neverbální komunikace
Nonverbální komunikace má zásadnější podíl v přenosu informací než naše slova. Důležitou roli v komunikaci hraje oční kontakt, výraz tváře, hlasitost a intonace hlasu. Na správnou motivaci pacienta má vliv také držení těla lékaře. Gestikulace by měla být přiměřená, aby nepůsobila rušivě. dotek je velmi nápomocným prostředkem ve vypjatých situacích. Může výrazně usnadnit vyjádření empatie. Nutno však brát ohled na to, že ne každému musí být fyzický kontakt příjemný.
Specifika oboru alergologie
Úspěšnost léčby astmatu se odvíjí od správné inhalační techniky, v níž by měla pacient být pravidelně opakovaně edukován. Podobnou nutnost opakované edukace vidíme i při použití adrenalinového autoinjektoru. Nestačí jen pacientovi popsat, jak správně lék aplikovat. Naopak je velmi vhodné klást důraz na možnost tréninku pomocí cvičební pomůcky, aby si pacient odnesl i praktickou manuální zkušenost. Vhodná komunikace je zapotřebí také při provádění kožních testů za účelem uklidnění úzkostlivějších pacientů a odlákání pozornosti od testu samotného při jeho provádění.
Podobně je tomu i v případě alergenové imunoterapie. Také zde platí, že pokud pacienta předem informujete, např. že první tableta může vyvolat nepříjemný pocit dráždění v ústech, bude tento neduh pacient překonávat mnohem snáz a s větším klidem. U alergenové imunoterapie lze doporučit i písemné poučení předané pacientovi – tedy nejen v podobě informovaného souhlasu, který zůstává u nás v kartě. Může mít podobu třeba rozpisu správného dávkování, ať už v krátkém odstavci v lékařské zprávě předávané pacientovi, nebo v předtištěném dokumentu, obsahujícím pro pacienta nejnutnější informace.
Jelínek, Martin. Komunikace s pacientem nejen v alergologické ordinaci. Alergie, 2023, 3:165-168.
Redakčně zkráceno
Foto: Pixabay.com
