Papapostolou N., Markis M.
J Pers Med (2022) 12: 1162
Alergické astma je nejběžnějším fenotypem astmatu. Pacienti mají IgE mediovanou přecitlivělost k inhalačním alergenům a po expozici se u nich rozvíjejí příznaky astmatu. Podstatou je alergický Th2-mediovaný zánět průdušek. Alergici s astmatem, u kterých však inhalace alergenů nevyvolává astmatické obtíže, by pod pojem „alergické astma“ zahrnováni být neměli. K rozvoji nemocnění dochází většinou v dětství, kdy se také objevují další atopické projevy, jako jsou atopická dermatitida a elegická rýma. 80 % dětí s astmatem má alergické astma, u dospělých to je 40–50 %. U 30 % dětských astmatiků pokračuje astma i v dospělosti. Horšími prognostickými známkami jsou časný nástup obtíží v kojeneckém věku a mnohočetné senzibilizace. Také časně prodělané virové respirační infekce, zejména rhinovirová, hrají roli při rozvoji astmatu a vyvolávají rovněž exacerbace. Diagnóza alergického endotypu je podložena in vivo kožními prick testy a in nitro stanovením hladin IgE specifického pro alergen a komponentovou diagnostikou. Za biomarkery alergického astmatu jsou považovány zvýšená hladina celkového IgE, zvýšená frakce oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu (FeNO) a zvýšené zastoupení eozinofilů v periferní krvi. Nadějným markerem alergického astmatu je také sérový periostin. Jeho tvorba v bronchiálních epitelech stoupá během Th2-zánětu. U dětí je však díky růstu kostí jeho hladina zvýšená, a je tedy nutné stanovit věkově specifické normy. Léčba alergického astmatu je komplexní a vyžaduje přístup šitý pacientovi na míru. Důležitým opatřením je odstranění alergenů z prostředí nebo alespoň snížení jejich koncentrace. Farmakoterapie je stupňována podle závažnosti potíží, preferováno je podávání inhalační cestou. Podle posledních doporučení Globální iniciativy pro astma (GINA) je u dospělých a adolescentů nově doporučováno používat jako úlevovou léčbu kombinaci inhalačního kortikoidu a dlouhodobě působícího beta-2-mimetika. Je to tedy změna oproti předchozím letům, kdy byl jako úlevová léčba nejčastěji doporučován salbutamol – krátkodobě působící beta-2-mimetikum.
Imunologickou podstatu alergického zánětu dokáže ovlivnit alergenová imunoterapie (AIT) a biologická léčba. AIT při alergickém astmatu je doporučována zejména při alergii na roztoče. Formy podání jsou subkutánní (SCIT) a sublinguální (SLIT). Účinnost obou je srovnatelná, při SLIT je méně nežádoucích účinků, u SCIT může být jejich výskyt snížen kombinací s biologickou léčbou omalizumabem.
V biologické léčbě těžkého alergického astmatu je v současnosti užíváno 5 monoklonálních protilátek: omalizumab, benralizumab, dupilumab, mepolizumab a neslizumab a šestá – tezepelumab – byla registrována nedávno.
V éře personalizované medicíny máme v alergologii stále více vhodných biomarkerů a stále větší nabídku cílených léků, kterými můžeme alergické astmatiky léčit podle jejich individuálních potřeb.
Foto: www.pexels.com
