A co pyly? Byly…
I na letošním kongresu byl věnován prostor pylovým alergenům, především významu jejich monitoringu a tomu, s čím se můžeme setkat v alergologicky významné části rostlinné říše v čase klimatické změny.
Výsledky monitoringu Pylové informační služby (PIS) představil její garant, docent Rybníček. Aktuálně PIS využívá šest měřicích stanic na Slovensku (SR) a jedenáct stanic v České republice (ČR), data jsou k dispozici od roku 1992. Souhrnně byl v ČR zaregistrován trend k časnějšímu začátku pylové sezóny u lísky, a to cca o sedm dnů. Konec pylové sezóny se zatím v ČR ani SR nemění. Největší meziroční kolísání je pozorováno u pylu břízy. Roční sumy pylu břízy, trav a pelyňku téměř ve všech lokalitách v ČR i SR nevykazují dlouhodobě vzestupnou tendenci. Pylu pelyňku meziročně spíše ubývá, pravděpodobně v důsledku zlepšení péče o krajinu, není možno však vyloučit ani vliv suchých let. Množství pylu ambrózie v SR mnohonásobně převyšuje hodnoty ze stanic v ČR z důvodu jednak výrazně menšího výskytu rostlin ambrózie v ČR, jednak proto, že pylová situace v SR je pod vlivem vzdušného transportu pylu ambrózie z Maďarska. S oteplováním může i v ČR dojít k rychlému šíření ambrózie, její expanzi je však třeba zabránit. Ve sdělení byla využita v ČR data ze stanic v Brně, Praze a Liberci. Geografická poloha výrazně ovlivňuje výskyt jednotlivých pylů, v lokalitě Liberec nebyla zjištěna téměř žádná pylová zrna ambrózie, obdobná situace byla popsána i u pelyňku.
Další sdělení (doc. Turisová) představilo problematiku invazivních rostlin, kterých je aktuálně na Slovensku 29 druhů. Tyto rostliny jsou krom zdravotních rizik zdrojem problémů environmentálních i ekonomických. Mezi zdravotními riziky jmenovala doc. Turisová především fototoxické působení bolševníku a význam pylu ambrózie či zlatobýlu v alergologii.
Závěr bloku byl věnován pohledu alergologa na tyto invazivní rostliny (doc. Hrubiško). I zde byla část sdělení věnována ambrózii, u které se do roku 2060 předpokládá rozšíření po celé Evropě kromě Skandinávie a Pyrenejského poloostrova. Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že pyl této rostliny není velkým problémem ani diagnosticky, ani léčebně – alergenová imunoterapie (AIT) existuje. Dále v čeledi hvězdnicovitých jsou za problematické považovány též zlatobýl kanadský a obrovský (byť opylován hmyzem, není jisté, kolik jeho pylu se dostává do ovzduší, neboť pacientům vadí). Byly zmíněny i další větrosnubné hvězdnicovité rostliny: pouva řepňolistá a řepeň. Jako další potenciálně problematické rostliny byly jmenovány astra novobelgická a astra kopijovitolistá, u nichž není vyloučeno, že přispívají ke zvýšení obsahu pylu v podzimním ovzduší. Dále byla uvedena čeleď lipnicovitých, z níž je 20 % druhů považováno za invazivní rostliny. Alergologicky však byly zkoumány jen některé a většinou se potvrdila homologie Phl p1 (Phl p5 v menší míře), což ukazuje na význam AIT u této skupiny rostlin. U pylu trávy troskut prstnatý je jen částečná homologie s Phl p1, jeho pyl však homolog skupiny Phl p5 neobsahuje. Troskut bývá řazen mezi tzv. „jižní trávy“. Dnes však dělení trav na „severní“ a „jižní“ ztrácí na významu. Nejvíce invazivních trav se soustřeďuje do mírného pásma. Závěrem byla připomenuta i skupina alergenních dřevin, kde mezi invazivními rostlinami hraje prim pajasan žláznatý, opylovaný jak hmyzem, tak větrem.
Roztoči – mytická stvoření v naší blízkosti, stále překvapující, stále obtěžující?
Úvodní sdělení prof. Jeseňáka bylo velmi komplexní. Popsal v něm roztočovou alergii jako jednu z nejčastějších alergií, jejíž obtíže (především oční, nosní, respirační) trápí pacienty celoročně s akcentací na podzim a v zimě. U této alergie je popisované zvýšené riziko rozvoje bronchiálního astmatu a bývá často zaměňována za infekce dýchacích cest. Anamnéza leckdy nedokáže odlišit němé a klinicky manifestní alergie, což akcentuje potřebu nazálních provokačních testů. Navíc se u většiny pacientů přidávají četné ko-senzibilizace.
Za nejvíce obtěžující příznak roztočové alergie je mezi pacienty považováno ucpání nosu a poruchy spánku. Prof. Jeseňák uvedl výsledky studie popisující sezónní trendy ve výskytu roztočů v postelích dětí: výskyt roztočů stoupá v postelích dětí během podzimu a zimy až na trojnásobek letních hodnot, zvýšený výskyt roztočů následuje za dva měsíce po maximálních hodnotách vzdušné vlhkosti, protiroztočová opatření nemají valný smysl. V další citované práci bylo konstatováno, že 90 % expozice roztočům je během dne (dle studie překvapivě v MHD!).
Jaká je vlastně role roztočů v rozvoji alergického zánětu? Roztočové proteázy mají přímý vliv na epitel – na rozrušení „tight junctions“ (těsných spojení) a na stimulaci proteázami-aktivovaných receptorů, což vede ke svědění, dysfunkci epitelu a uvolnění cytokinů. Další roztočové komponenty jako chitin, nemetylovaná DNA roztočů i bakterií a endotoxin vedou k aktivaci „pattern recognition receptors, PRRs“ (receptory rozpoznávající buněčnou strukturu) a fungují jako adjuvans zvyšující senzibilizaci k roztočovým i jiným alergenům.
Aktuálně je za jedinou kauzální léčbu roztočové alergie považována alergenová imunoterapie (AIT). Bylo připomenuto, že ji lze zahájit kdykoliv v průběhu roku. Již za šest měsíců od zahájení léčby je detekovatelné zvýšení TGF-ß, což vede především k supresi T-lymfocytů. Slovenští kolegové sledovali 517 pacientů, z nichž bylo 35,8 % léčeno AIT s roztočovým alergenem: ke zlepšení obtíží došlo již za devět týdnů od zahájení léčby, pokles symptomatické léčby byl téměř o 62 %. Po šesti měsících léčby došlo k poklesu míry obtíží téměř u všech sledovaných parametrů (svědění nosu, kongesce, kýchání, sekrece z nosu, porucha čichu, zarudlé oči, otok očí, svědění očí, slzení, obtížné usínání, buzení se v průběhu noci, nedostatek kvalitního nočního spánku).
V dalším sdělení (dr. Košturiak) zaujaly informace o odlišnostech senzibilizačních profilů na roztoče v různých geografických oblastech. V referované mezinárodní studii (Kanada, USA, JAR, Evropa) byly popsány komponenty Der p1 a Der p2 jako hlavní zdroje senzibilizace, u komponenty Der p23 byla v JAR častější a výraznější senzibilizace než v ostatních oblastech. I v souboru pacientů, které dr. Košturiak sledoval v Nitře, byly patrné rozdíly v senzibilizaci proti Der p2 v centru města a na jednom ze sídlišť. Souhrnně lze konstatovat, že senzibilizační profily proti roztočům se liší v různých geografických oblastech a je třeba je vzít v úvahu při diagnostice i léčbě pacientů s alergií na roztoče.
Transfer faktor stále na scéně
Transfer faktor (TF) je pro potřebu českých pacientů využíván téměř 50 let.
V přednášce prof. Jeseňáka byly vyzdviženy praktické aspekty léčby TF. TF podporuje účinky jiné léčby, např. léčbu imunomodulancii, virostatiky, antibiotiky či použití AIT. TF funguje jako imunonormalizační přípravek. Bylo sděleno, že u pacientů s recidivujícími infekty, zjevnými z klinického obrazu, není před použitím TF nezbytně nutné provést vyšetření imunologického profilu. Dále byly uvedeny klinické stavy, u kterých se TF léčebně využívá: recidivující infekce v různé lokalizaci, perzistující chronické infekce spojené se sekundárním imunodeficitem, septické stavy, prevence infekcí (např. po operacích, úrazech či chemoterapii), imunorestituce po virových infekcích (EBV, covid-19, varicella…) či u chronických zánětlivých infekcí, jako jsou alergické choroby či revmatická onemocnění. Aktuálně na pracovišti prof. Jeseňáka běží výzkum využití TF u PFAPA syndromu.
V dalším sdělení (dr. Košturiak) bylo mj. zmíněno, že efekt TF lze očekávat již za 24 hodin po podání, přípravek není imunogenní a přechod žaludkem ho nepoškozuje, je odolný vůči trypsinu.
Aktuálně je v ČR k dispozici perorální TF z leukocytů vepřů. V rámci posterové sekce bylo představeno několik sdělení týkajících se nové formy TF (lyofilizovaná tableta vyrobená z humánních leukocytů), kterou český výrobce zamýšlí uvést na domácí trh v horizontu dvou let.
Foto: pexels.com
Foto: flora-cs.com