Alergenová imunoterapie (AIT) je dlouhodobě vnímána jako kauzální léčba alergické rinitidy a alergických onemocnění dýchacích cest, která vede k navození tolerance vůči konkrétnímu alergenu. Tradičně se její účinek popisuje především jako posun od prozánětlivé Th2 odpovědi směrem k regulačnímu imunitnímu profilu. Nové výsledky publikované v časopise Allergy však ukazují, že tento mechanismus je podstatně komplexnější. Autoři studie se zaměřili na dynamiku buněk Th17, regulačních T buněk a přechodné populace Tr17, tedy buněk exprimujících IL-17A a FOXP3. Právě tato buněčná plasticita může být jedním z klíčových mechanismů, kterým AIT obnovuje toleranci alergenů.
Tr17 buňky jako přechodový most mezi zánětem a tolerancí
Studie vychází z předpokladu, že alergický zánět dýchacích cest není řízen pouze klasickou Th2 imunitou. Významnou roli mohou hrát také Th17 buňky, spojované mimo jiné s neutrofilním zánětem a těžšími formami bronchiálního astmatu. Proti nim stojí regulační T buňky, které tlumí efektorovou Th2 i Th17 odpověď. Zajímavým článkem mezi těmito dvěma póly jsou Tr17 buňky, charakterizované současnou expresí IL-17A a FOXP3.
Pomocí myšího modelu alergického zánětu dýchacích cest a analýzy lidských vzorků bylo prokázáno, že alergický zánět vede k lokálnímu zvýšení populací Th17, Tr17 i Treg v plicích a bronchoalveolární laváži. Po podání AIT se jejich zastoupení v těchto lokálních kompartmentech vracelo k hodnotám blízkým nealergickým kontrolám. Současně byla pozorována systémová stabilizace ve slezině, kde AIT podporovala obnovu těchto T-buněčných populací.
Lokální normalizace zánětu, ale přetrvávající systémová dysfunkce Th17
Zajímavé závěry v rámci studie přinesla analýza sputa pacientů s alergickou rinitidou. U těchto pacientů byly ve srovnání se zdravými kontrolami zvýšené populace Th17, Tr17 i Treg buněk. Po AIT se tyto hodnoty snížily a přiblížily se zdravým kontrolám. To podporuje představu, že AIT dokáže obnovit mukózní imunitní rovnováhu u alergické rinitidy.
Tento efekt však nebyl pozorován u pacientů s astmatem. Možným vysvětlením je, že se může jednat o důsledek chroničtějšího a komplexnějšího charakteru astmatického zánětu. Zajímavé je také zjištění, že zatímco lokální imunitní prostředí se po AIT normalizuje, cirkulující Th17 buňky si zachovávají známky funkční hyporesponzivity. Ani blokáda PD-1 nivolumabem v experimentu in vitro nevedla k obnově jejich IL-2 produkce, což naznačuje perzistující dysfunkční fenotyp.
AIT podporuje proliferaci Tr17 a Treg, nikoli však Th17 buněk
V rámci studie byla dále hodnocena proliferační aktivita jednotlivých T-buněčných populací. Po AIT došlo k významnému zvýšení proliferace Tr17 a Treg buněk, zatímco Th17 buňky zůstávaly funkčně omezené. Současně se u Th17 buněk v lokálním zánětlivém prostředí zvyšovala exprese inhibičních markerů PD-1 a CTLA-4. AIT tyto markery v plicích a bronchoalveolární laváži redukovala, což vypovídá o selektivním přeprogramování lokální Th17 odpovědi.
Z praktického hlediska je důležité, že AIT zde nevystupuje pouze jako pasivní tlumení alergického zánětu. Spíše aktivně mění funkční stav T-buněčných populací, posiluje regulační složku imunity a současně omezuje prozánětlivou aktivitu v místě alergického zánětu.
Změny v mezibuněčné signalizaci a význam regulační osy TNF/LT
AIT nemění pouze počty jednotlivých T-buněčných populací, ale také způsob, jakým spolu tyto buňky komunikují. Po léčbě se výrazněji zapojuje signalizace související s TNF (tumor necrosis factor) rodinou, zejména signální dráha LT-α/TNFR2 (lymphotoxin a/tumor necrosis factor receptor 2). Právě tato dráha se zdá být důležitá pro posílení regulačního nastavení imunitní odpovědi. LT-α je produkován různými CD4+ T-buněčnými populacemi, ale jeho působení přes receptor TNFR2 se nejvíce projevuje u regulačních T buněk, kde podporuje znovunastolení tolerance vůči působení alergenů. Jinými slovy, AIT pravděpodobně nepůsobí jen tím, že „přidá více Treg buněk“, ale spíše tím, že upraví citlivost T buněk na regulační signály a přesměruje jejich komunikaci od zánětlivé odpovědi směrem k navození tolerance. Tr17 buňky v tomto procesu vystupují jako důležitý mezistupeň mezi prozánětlivou Th17 odpovědí a regulačním T-buněčným fenotypem.
Co tato data znamenají pro klinické uvažování o AIT
Studie posouvá porozumění mechanismu účinku AIT od klasického modelu „potlačení Th2 zánětu“ směrem k širšímu pojetí aktivního imunologického přeprogramování. AIT obnovuje lokální rovnováhu mezi Th17, Tr17 a Treg buňkami, podporuje mechanismy regulační imunity a zapojuje TNF/LT signalizaci, zejména osu LT-α/TNFR2. Tr17 buňky se přitom jeví jako dynamická přechodová populace, která může zprostředkovávat přechod od zánětlivé odpovědi směrem k nastavení tolerance.
Pro alergology a klinické imunology je důležité především to, že účinek AIT se neomezuje na jeden izolovaný mechanismus. Výsledky podporují představu, že časné změny v T-buněčných subpopulacích mohou být relevantní pro pochopení léčebné odpovědi a potenciálně i pro budoucí predikci efektu AIT. Zároveň studie upozorňuje na rozdíly mezi alergickou rinitidou a astmatem, zejména pokud jde o schopnost AIT obnovit mukózní imunitní rovnováhu.
Zdroj: Charles HS., et al. TNF Pathway‐Mediated Tolerogenic T‐Cell Trajectory Driven by Allergen Immunotherapy. Allergy, 2026.
Obrázek: ChatGPT
